OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Co se březnových desek týče, recenzí už se zde objevil celkem slušný seznam: slovutní ENSLAVED - Heimdal, MAJESTIES - Vast Reaches Unclaimed, PRIMITIVE MAN & FULL OF HELL - Suffocating Hallucination, HAMASAARI - Ineffable, STÖMB - Massive Disturbed Meta Art, divocí HIRS - We're Still Here a svérázní folkoví Irové LANKUM - False Lankum. A něco zřejmě ještě přibude, třeba AFSKY - Om Hundrede Ar, pokud kolega Reaper splní normu. Ale stále toho ještě zbývá dost na slušný článek. A to jsem toho ještě hodně ani nestihl naposlouchat.
HAKEN - Fauna
WITCH RIPPER - The Flight After The Fall
GOROD - The Orb
DISPIRITED SPIRITS - The Redshift Blues
RPWL - Crime Scene
TELOS - Delude
NE OBLIVISCARIS - Exul
Při poslechu "Fauna" jsem dlouho přemýšlel, zda je to jen můj dojem, nebo je to opravdu nejkomplikovanější album londýnské prog metalové party. Každopádně si troufnu tvrdit, že je jejich prozatím nejméně přístupným, neboť typická melodika zde často padá do zvláštní neuspořádanosti, čemuž napomáhají i experimentující klávesové party navrátivšího se zakládajícího člena Petera Jonese. Dalo by se říci, že progrese zde postoupila na další level. Snahu o oživení a zajímavé zvukové modulace je tedy možno hodnotit jako plus, stejně jako mnohdy velmi neortodoxně se rozvíjející aranže. Přesto se v dlouhé stopáži alba objevují i natahované pasáže, které jako by rozbíjely kompaktnost materiálu. Přes určitou skepsi, kterou jsem prožíval při prvním poslechu, ale nakonec tohle dílo vyrostlo a například i skladbu "Sempiternal Beings" vnímám navzdory její roztříštěnosti až zmatenosti jako neuvěřitelně působivou.
InsideOut Music / 3. března 2023
Pompézní heavy metal nebývá zrovna můj šálek čaje, nicméně tak, jak to na svém druhém albu předvádí tahle banda ze Seattlu, se nedá přejít bez komentáře. Je to hudba, která chutná trochu nakysle při první dávce, velice silně ale zalézá pod kůži při opakovaném užívání. Tou nakyslostí myslím možná až příliš ambiciózně se tvářící formu, se kterou by skupina ráda rvala vavříny. Však se také její promo texty nestydí zmiňovat jména jako MASTODON, QUEEN, COHEED AND CAMBRIA či BARONESS. Ale když budu spravedlivý, místy se paralely k těmto vzorům najít dají, úvodní "Enter The Loop" občasně brousí až k melodické rozmáchlosti QUEEN a následné "Madness and Ritual Solitude" a "The Obsidian Forge" svou sludge důrazností a kompoziční stavbou mohou odkazovat i ke zmíněným BARONESS a MASTODON. Každopádně se jedná o velmi pestré koncepční album s epickou atmosférou.
Magnetic Eye Records / 3. března 2023
Francouzi GOROD už si na našich stránkách vysloužili uznání za debut "Neurotripsicks" i poněkud přemrštěnou chválu svého čtvrtého alba "A Perfect Absolution". S odstupem času je nutno přiznat, že až tak stylotvornou se tato parta nestala, nicméně i po dlouhých letech prokazují oddanost svému projevu a na základech technického death metalu si hrají i s dalšími vlivy, které posbírali cestou od svých drsných začátků. Dnešní GOROD se tak nebojí svou brutální hudební kostru oplácat i nějakým tím libovějším masíčkem. Ve správném poměru se tak míchá technický death s progresivními výpady a důraznou agresí. Objevují se hravá sóla a postupy odkazující až kamsi k floridským průkopníkům technického death metalu, třeba z kytarového běsnění ve "We Are the Sun Gods" by musel mít Chuck Schuldiner radost. Ale dostáváme i moderně znějící vrstvené struktury, přímočařejší riffy nebo odlehčené nálady. Vše na základech pestré rytmiky. Výborné propojení starých časů s moderní produkcí.
Self-released / 10. března 2023
Portugalský mladíček Indigo Dias pod hlavičkou DISPIRITED SPIRITS servíruje srážku melancholie MANCHESTER ORCHESTRA a ozvuků MANIC STREET PREACHERS s math rockovými vlivy (především "Methanol Fire"). Ale objevuje se i rozdováděnost THE MARS VOLTA. Nosnou vlnou alba je ale citovost, prezentovaná s dávkou melancholie i rozechvělé nervozity. Je to zvukově rozmanitá rocková nahrávka plná jemných tónů, vzdušných a hravých melodií i výrazných dechových partů (alt saxofon zřejmě nahrál sám Dias) či doplňkových smyčců. A je jedno, že část je vlastně syntetika, na autenticitě to nic neubírá. Naopak je až neuvěřitelné, jak všechny ty rozmanité zvuky a nástrojové party působí přirozeně a živočišně. Zde se potkal přirozený talent s neskutečnou šikovností.
Self-released / 10. března 2023
Tak se to Němcům RPWL po letech přece jen podařilo. Alespoň u mě totiž konečně zabodovali svým desátým albem. A přestože i tentokrát mám jisté výhrady, je to po předchozích unylých prog hrátkách poprvé, co se floydovské nálady v jejich hudbě prodraly v té správné podobě na povrch a svou emotivností ovládly mé vnímání. Možná k tomu přispěly změny v sestavě, u RPWL celkem časté, které tentokrát znamenají absenci klávesáka Markuse Jehleho a naopak přítomnost skvělého basáka Markuse Grütznera z jazz rockových 7FOR4. Kytarista Kalle Wallner tak získal k bubeníkovi Marc Turiauxovi skvělé doplnění a pokud přidáme znělý sytý hlas Yogi Langa a to vše v perfektním zvukovém ošetření, je tu velmi plasticky působící náladové prog rockové album, ze kterého je hodně cítit fakt, že Němci původně začínali jako PINK FLOYD cover band. Tentokrát to není vůbec na škodu.
Gentle Art of Music / 17. března 2023
V březnu bylo těch přívětivých a melodických desek nějak moc, je tedy čas i na nějakou tu bestialitu. A Dánové TELOS přesně tohle nabízí, hrubozrnný hardcore s mathcore divokostí, až grindovou agresivitou, změnou temp a hlavně s nezadržitelnou energií. Je to jako když se na vás řítí tuna štěrku, pěkně kamínek po kamínku drásající kůži. Žádný balvan, před kterým uhnete, tohle je sypající se porce úderů, kterým je potřeba nastavit tvář a užívat si tu nebojácnost, se kterou vás skupina zahrne rotujícími riffy, divokými sekačkami a vypjatým vokálem, který dokáže kromě hardcore štěkotu i pěkně hrdelně zachroptět nebo až blackově skřehotat. Najdou se i chvíle pro nadechnutí, ale jen proto, aby vám pak propláchla hlavu další porce adrenalinu. Někomu se tady asi pořádně splašily kladiva.
Vinyltroll Records / 18. března 2023
Opulentní žranice v kulisách křížových výprav. Dávno už to není ten death metal jako na "Citadel", i když stále jsou dané kořeny patrné. Zato housličky si tahle australská parta neodpustí. A spolu s nimi je tu citelná snaha o co nejbombastičtější produkci, až se to může jevit překombinované. Na "Exul" se NE OBLIVISCARIS definitivně přesunuli do vláčného a plynulého metalu, který svým zastřeně melodickým vyzněním evokuje starší OPETH. Alespoň částečně k tomu vedou i vokální projevy. I když zde jsou Australané mnohotvárnější, tak jak jsme u nich ostatně zvyklí. I díky tomu je jejich hudba dostatečně specifická, aby se dala považovat až za originální. Je to vlastně takový speciální prog metal, který se vymyká škatulkám a má v sobě jak hrubou energii, tak jemnou melancholii, viz třeba výborná "Misericorde II - Anatomy of Quiescence". Album, které má duši, ale u kterého občasně ztrácím pozornost.
Season of Mist / 24. března 2023
PEROPERO - Massive Tales of Doom (Panta R&E / 2. března 2023)
Hezky rozdováděný mathcore se sludge nádechem, djentem a notnou dávkou extravagance.
A.C.T - Falling (EP) (Self-released / 3. března 2023)
Svérázný prog Švédů A.C.T měl v sobě vždy i veselou složku, ale u "Falling" je otázka, zda je to ještě zábavný nadhled nebo už kýčovitost.
ENSHRINED - The Grand Failure (Self-released / 3. března 2023)
Švédstký thrash/death, který sice nepřináší nic nového, ale v rámci kulis tradičního severského stylu je celkem povedený.
ENTROPIA - Total (Agonia Records / 17. března 2023)
Poláci ENTROPIA jako by svým názvem odkazovali na stejnojmenné album Švédů PAIN OF SALVATION. Stylově se ale ocitáme v trochu jiné hudební oblasti, jejich dusivý sludge post metal je hodně nevyrovnaný, zajímavé momenty bohužel střídají rozvlekle nudné pasáže.
REDEMPTION - I Am The Storm (AFM / 17. března 2023)
Tak trochu předvídatelný heavy prog, no šlape to, ale překvapení nečekejte.
INVENT ANIMATE - Heavener (UNFD / 17. března 2023)
Poněkud zvláštní agresivní metalcore, ale možná to je jedna z cest, jak ven z dnes již patrného djentového stereotypu.
KAMELOT - The Awakening (Napalm Records / 17. března 2023)
Jak už je to dávno, co jsem od téhle skupiny slyšel něco opravdu slušného? Počítám, počítám, a ono je to už 18 let?
IHSAHN - Fascination Street Sessions (EP) (Candlelight Records / 24. března 2023)
Tři příjemné sklady včetně zajímavé cover verze a hostující Jonas Renkse.
KEEP OF KALESSIN - Katharsis (Back on Black / 24. března 2023)
Dostatečně pompézní a energický, ale poněkud profesorsky sterilní výkon od známých norských vyznavačů melodického black/deathu.
HATESPHERE - Hatred Reborn (Scarlet Records / 24. března 2023)
Dánská thrast/death úderka už to hrne s notnou dávkou rutiny.
OVERHEAD - Telepathic Minds (Self-released / 31. března 2023)
Velmi příjemný melodický rock/metal. Možná díky lehkým paralelám k mým oblíbeným MARILLION si tuhle desku skutečně užívám.
ROTTEN SOUND - Apocalypse (Season of Mist / 31. března 2023)
Grindoví veteráni stále při chuti. Dvacet minut nekompromisní palby.
THRON - Dust (Listenable Records / 31. března 2023)
Tradičně pojatý melodický black metal, možná až moc čitelný a vracející se do minulosti, ale má to švih.
#NovaAlba #Haken #WitchRipper #Gorod #DispiritedSpirits #Rpwl #Telos #NeObliviscaris
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.